|
Zde se nacházíte: Domovská stránka ► Hlavní stránka ► Hrady zámky ► Hrady jihomoravského kraje ► Sirotčí Hrádek |
|
|
r y c h l é m e n u |
|
|
|
|
![]() |
Sirotčí Hrádek (Waisenstein) |
|
|
![]() |
![]() |
Původní vzhled |
|
| Datum návštěvy | 27.7.2008 | |||
| www | ||||
| Okres | Břeclav | |||
| Dostupnost | bez omezení | |||
| Fofografování: | bez omezení | |||
| Navigace | N 48° 50' 42.86" E 16° 38' 25.45" | |||
| Filmování | O statečném kováři |
|
|
|
|
Další hrady a zámky v kraji |
|
|
|
|
|
|
F o to g a l e r i e |
|
|||
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
||
|
|
|
||||
|
|
H i s t o r i e |
|
|
Na Pálavě najdeme jednu z nejhezčích a nejromantičtějších hradních zřícenin u nás. Její bílé zdivo jakoby bylo přímým pokračováním vápencových útesů. Má neobvykle mnoho jmen, říká se mu Waisenstein, Rasenstein, Rossenstein, ale taky poeticky Růžový hrádek. Byl založen zřejmě kolem 13.-14.století jednou z větví švábského rodu Wehingenů, také nazývanou Sirotci, neboli Waisové. Stavebníkem by měl být Siegfried Waise, který se po hradu psal v roce 1305. Jím však hlavní větev tohoto rodu vymřela a Sirotčího hrádku se zmocnili mikulovští Liechtenštejnové, kteří jej pak drželi více než dvě století. V roce 1504 při dělení majetku připadl spolu s blízkým hradem Děvičky nejstaršímu synu Kryštofovi. Kolem poloviny 16.století byl zřejmě opuštěn a změnil se v ruiny, jako o pustém se o něm poprvé hovoří v roce 1590. Sirotčí hrádek byl vystavěn na dvou strmých vápencových skaliscích, oddělených hlubokou roklí, z níž je vchod do krasové jeskyně. O něco přístupnější je jižní část, jejíž plochu zaujal nepravidelný, zhruba trojúhelný blokový palác, do nějž se vstupovalo přístavkem na jižní straně. Směrem na západ se výrazně zužoval a byl zakončen štíhlou válcovou věží. Na opačné straně byla do skály vyhloubena cisterna. Palácové zdivo se dochovalo do výšky asi 8 metrů. Se severní částí hradu na protilehlém útesu byl palác spojen zřejmě mostem nad nejužší částí rokle. Na tomto druhém zhruba obdélném skalisku se dochovaly jen základy obvodových zdí a spodek hranolové věže. pověst: Jistý templářský rytíř prý kdysi dávno porušil slib a žil na zdejším hradě se ženou. Řádový soud jej za to odsoudil k smrti a dal popravit. Jeho duch se ve zříceninách zjevuje dodnes, spolu s přízrakem svého syna, rovněž templářského rytíře. Občas tu bylo možné spatřit i jiné strašidlo a to černého ohnivého psa. Objevoval se především v noci, proto se nedoporučovalo na hrad po setmění chodit.
|
||
|
|
|