V 17.století dal Rudolf II. postavit na svém dobříšském statku místo zpustlého hradu , provizorní dřevěné obydlí pro hejtmana. Roku 1611 jej získala jako zástavu hraběnka Anna z Fürstenberka, rozená z Lobkovic a její matka Alžběta z Lobkovic a konečně roku 1630 bylo prodáno za 40 000 zlatých hraběti Brunovi z querfurské větve rodu Mansfeldů. Po Brunovi spravovali statek jeho potomci František Maxmilián v letech1644-1692, Karel František Antonín v letech1692-1717, Jindřich Pavel František v letech 1717-1780, který byl povýšený roku 1746 do šlechtického stavu a bezdětný Josef Václav v roce 1780.

Roku 1775 byla uzavřena smlouva o spojení znaků i jmen Colloredů a Mansfeldů. Po smrti Josefa Václava v roce 1780 přešla Dobříš na jeho sestru Marii Isabellu, ta po sedmi letech podstoupila statek svému muži Františku Gundakaru. Od roku 1789 užíval titul kníže Colloredo  -Mansfeld a připojil Dobříš k opočenské rodové državě. Po něm následovali v dědičné držbě jeho potomci Rudolf Josef v letech 1807-1843, František Gundakar II v letech 1843-1852, Josef František Jeroným v letech 1852-1895, Josef v letech 1895-1935 a Weikard Karel v letech 1932-1942 jemuž byl zámek německými okupačními úřady zabaven. V roce 1942 se zámek stal  sídlem říšského protektora, roku 1945 byl konfiskován státem a věnován  Syndikátu českých spisovatelů.

V roce 1998 jej v restituci získal zpět Jeroným Colloredo-Mansfeld. Dnes zde můžete vidět hlavní sál s bohatou štukovou výzdobou a freskami Čtyř období od J.P.Molitora, plastiky zdobící objekt i park jsou dílem F.I. Platzera z doby po roku 1760. Každý určitě ocení dobový mobiliář z doby rokoka a klasicismu, knihovnu s rodovými portréty.