Na počátku 18.století se rozhodl tehdejší majitel náchodského panství Lorenzo Piccolomini, že v Ratibořicích postaví barokní letohrádek italského typu. Do roku 1708 byla skutečně postavena prostá jednopatrová budova na obdélníkovém půdorysu s břidlicovou valbou, ze které vystupuje jednoduché polopatro se šesti komíny. Na úzkou stranu barokní budovy navázalo úzké křídlo, v němž bylo ubytováno služebnictvo. Uvnitř zámku byla vybudována vysoká síň s plochým stropem, která prostupovala přízemí, první patro i polopatro. Kolem této síně byly rozmístěny pokoje, které sloužily jako obytné prostory.Na ratibořickém zámku Lorenzo Piccolomini zemřel v roce 1712.Pak byl ratibořický zámek určen jako vdovské sídlo kněžen z rodu Piccolomini.

Ratibořice si také oblíbil vévoda Petr Biron, který držel Náchod i s Ratibořicemi a Rýzmburkem od roku 1792.Po jeho smrti v roce 1800 se staly Ratibořice sídlem jeho pozůstalé manželky Anny Charlotty Doroty, rozené von Meden 1761-1821, její sestry Elisabety von der Recke 1754-1833 a nejstarší dcery Petrovy Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské. Kněžna Kateřina Vilemína vévodkyně Zaháňská v letech 1810-1812 dala ratibořický zámek přestavět. Z barokního zámku, který ze stavebního materiálu z rýzmburského hradu postavil v letech 1705-1708 Lorenzo Piccolomini, zůstaly pouze barokní obvodové zdi a výškové rozměry všech podlaží. V nitří půdorysné řešení však bylo změněno tak, že v přízemí a v prvním patře vznikly dva sály, k nimž vedly dvojstranné schody. polopatro bylo tehdy omezeno pouze na půdní komory, první patro zámku bylo vyhrazeno za obydlí zámeckému panstvu a jeho hostům.

 Přestavěno bylo i křídlo pro zámecké služebnictvo,které bylo rozšířeno a v zaniklých prostorách byly umístěny rovněž pokoje pro hosty. Z náchodského zámku sem byla převezena část zařízení s gobelíny a obrazy, část knihovny a sbírka plastik. Zámecká kaple byla roku 1811 zrušena. Kněžna Zaháňská byla velmi vzdělaná žena té doby,mluvila čtyřmi jazyky a tak dala ratibořický zámek k dispozici pro přípravu protinapoleonské koalice. Jak poznamenal tiskový tajemník Metternichův Bedřich von Gentz, podávali si v Ratibořicích dveře ministři, kurýři a generálové. U kněžny Zaháňské, která v té době v Ratibořicích žila se zastavili cestou do Opočna ruský car Alexandr I. se svým dvorem i pruský král Fridrich Vilém III. Ke schůzce tří císařů však nedošlo. Zámecký sál v Ratibořicích se třemi vchody dal však vzniknout legendě o tom, že se tu sešli panovníci Ruska, Rakouska a Pruska.

Do Ratibořic se uchýlila Kateřina Vilemína Zaháňská v roce 1820 se svým manželem hrabětem Karlem Schulenburgem. V jejich průvodu přijela z Vídně i služebná Marie Magdaléna Terezie Novotná s dcerou Barunkou, narozenou 4.2.1820 ve Vídni. teprve v České Skalici došlo k sňatku Marie Magdalény Terezie Novotné s kočím hraběte Schulenburga Janem Panklem. rodina Panklových bydlela do roku 1830 na Sarém bělidle v domku č.p. 6, který byl zbourán roku 1830 a Panklovým byl vykázán nový byt v úřednickém křídle. V letech 1832-1834 je doložen pobyt babičky Marie Magdalény Novotné,rozené Čudové v Ratibořicích.

Kněžna Zaháňská poskytla pohostinství kuronským levobočkům Kláře Bresslerové, Marii Wilsonové, Luise Segnoret de Villiers a Eilii von Gerschau, později provdané Binzerové.Zejména Emílie Binzerová hluboce zapůsobila na Boženu Němcovou a stala se prototypem komtesy Hortesie v Babičce. Klasicistní zámek v Ratibořicích se stal oblíbeným sídlem náchodských velkostatkářů až do roku 1945. Hrabě Oktavián Lippe-Biesterfeld, který koupil Náchod roku 1840, prodal sice toto panství v roce 1842 Jířímu Vilémovi Schaumburg-Lippe, ale s podmínkou , že až do smrti může sídlit na ratibořickém zámku.Od roku 1866 byly Ratibořice letním sídlem náchodských Schaumburgů. Koncem 80.let se staly navštěvovaným místem v souvislosti se slavnou Babičkou Boženy Němcové.

Za druhé světové války byl ratibořický zámek zabrán německou armádou, která vnitřek zámku zpustošila.V květnu ruku 1945 byl zámek s celým ratibořickým údolím prohlášen za státní kulturní majetek. Dnes si zde můžete prohlédnout první patro,kreré je věnováno kněžně Kateřině Vilemíně vévodkyni Zaháňké a přízení rodu Schaumburg-Lippe.